Trestní právo Československé republiky 50. let bylo jednou z nejdůležitějších součástí lidově demokratického práva takzvaného socialistického typu. Třídní charakter a účel trestního práva se začal projevovat počátkem roku 1949, kdy se objevili třídní nepřátelé, specifická kategorie viníků, která byla již v principu komunistické diktatury hluboce zakořeněna. Velmi výrazná zde byla také role výchovná, která měla kromě trestu umožnit i převýchovu a socialistické uvědomění jedince.
Tím, že toto socialistické trestní právo chránilo práva širokých mas, mělo zaručit socialistický demokratismus, který byl na rozdíl od toho kapitalistického demokratický a postihoval osoby, které svým jednáním skutečně či domněle porušovaly zájmy a cíle SSSR a jeho vazalských satelitů. Jde o takzvaný projev proletářského internacionalismu neboli myšlenky boje mezinárodní dělnické třídy. S touto ideou šel ruku v ruce zájem o soulad s pracujícím lidem. Tato socialistická zákonnost, kdy se jednalo o modifikaci zásad, že není trestného činu bez zákona a není trestu bez zákona, se promítla nejen v trestním právu, které se stalo prostředkem dosáhnutí cílů nově nastoleného režimu, ale stála u zrodu i nových represivních zařízení a účelů, které tyto prostředky světily a tím popíraly základní lidská práva a svobody.
Komunistické soudnictví využívalo několika zvláštních zákonů, podle kterých byly odsuzovány osoby, které se v očích bolševického režimu, byť i malicherným způsobem, provinily. Mezi klíčové zákony se řadí:
Zajímavost: V roce 1956 XX. sjezd KSSS odsoudil případy porušování socialistické zákonnosti a řekl, že se na tom podílel trestní řád.