Zákon na ochranu republiky č. 50/1923 Sb. zákonů a nařízení republiky

Nejvýznamnější trestněprávní norma ČSR ve 20. letech 20. století zaplňovala mezeru v právním řádu, který prozatím postrádal ustanovení o ochraně ČSR. První jednání o tomto zákoně vzniklo v reakci na atentát na tehdejšího ministra financí Aloise Rašína v únoru a březnu roku 1923. Tento zákon a jeho novely ve 30. letech 20. století dávaly vládě relativně velké spektrum možností, jak omezovat a trestat zločiny obsažené v zákoně. Zprvopočátku byl zaměřen proti stoupencům komunismu, ve 30. letech proti sudetským Němcům a po roce 1948 jím byli postihováni odpůrci komunistického režimu.

Zrušen trestním zákonem č. 86/1950 Sb.

Zákon se členil na 4 HLAVY:

• Hlava I.: Úklady o republiku
  • Upravovala a definovala pokusy o násilnou změnu ústavy, postihování zločinů jako úkladů o republiku (např. násilná jednání znemožňující ústavní činnost prezidenta republiky a dalších nejvyšších orgánů) a také pokusy násilím připojit území republiky nebo jeho část k jinému státu. Postihovala též ohrožení bezpečnosti republiky v době nebezpečí války či napadení cizí mocností nebo také příprav vnitrostátního ozbrojeného povstání.
  • Za tyto úklady hrozil těžký žalář v trvání od pěti do dvaceti let, popřípadě doživotí.

• Hlava II.: Poškozování republiky a útoky na ústavní činitele
  • Poskytovala zvýšenou ochranu proti trestným činům prorady, zrady vojenské či vyzrazení státního tajemství, bezpečnosti ústavních činitelů a cti prezidenta republiky.
  • Trestem za tento přečin mohlo být vězení nebo až těžký žalář.

• Hlava III.: Ohrožování míru v republice a vojenské bezpečnosti její
  • Tato hlava byla v praxi nejvíce uplatňována. Obsahovala ustanovení o ohrožování míru v republice a její vojenské bezpečnosti, o nedovoleném ozbrojování, schvalování trestných činů, šíření nepravdivých zpráv, nepřátelské sdružování proti státu ale také podpory nebo dopomáhání návratu členů bývalé panovnické rodiny. Další odstavce chránily skupiny obyvatel a jednotlivce před popuzováním k násilnostem a záští vůči nim pro jejich jazyk, rasu a náboženství. Zvláště přísně se stíhalo hanobení republiky, národa nebo národní menšiny.
  • §14 – verbální delikt rušení obecného míru, spočívající ve veřejném pobuřování proti státu pro jeho vznik, proti jeho samostatnosti, ústavní jednotnosti nebo demokraticko-republikánské formě. Trestem za takový přečin bylo tuhé vězení od jednoho měsíce až do dvou let.
  • §15 – výzva k neplnění zákonných povinností nebo k trestným činům, trestané jako přečin tuhým vězením až do jednoho roku.

• Hlava IV.: Závěrečná ustanovení
  • Účinná lítost: kdo dobrovolně upustí od úkladů a přípravy činů jako jsou ohrožení republiky či vojenská zrada a tyto činy oznámí příslušným orgánům, nebo je sám včas omezí či napraví. Souhrnně upravené trestní sankce v závěru zákona sestávaly z trestu těžkého žaláře na doživotí nebo na pět až dvacet let, peněžitého trestu až do půl milionu korun a zabavení majetku.