Trestní zákon chrání lidově demokratickou republiku, její socialistickou výstavbu, zájmy pracujícího lidu a jednotlivce a vychovává k dodržování pravidel socialistického soužití. Prostředky k dosažení tohoto účelu jsou pohrůžka tresty, ukládání a výkony trestů a ochranná opatření.
Vycházelo se nejen z předpokladu o zostřujícím se třídním boji ale i z rozšiřování kriminalizace protispolečenských jednání, jelikož se spácháním trestného činu chápalo jako vyjádření politického nesouhlasu. Přihlíželo se k míře zavinění, k osobě pachatele, k okolnostem přitěžujícím i polehčujícím. Přestupky upravoval trestní zákon správní č. 88/1950 Sb.
Obecné části se týkají zavinění a formy trestné činnosti, a to včetně pokusu, spolupachatelství, návodu a pomoci ke spáchání trestného činu a nově definovaná je i nepříčetnost, nutná obrana a krajní nouze.
Nově se stanovuje i účel trestu v kombinaci s potrestáním, převýchovou, zabráněním další trestné činnosti a výchovného působení na společnost.
Zvláštní část byla kritizována pro široké a vágní formulace.
Při srovnání s praxí je výsměchem ustanovení odstavce, že výkonem trestu nesmí být porušena lidská důstojnost.
Trestní zákon č. 86/1950 Sb. byl změněn roku 1956 zákonem č. 63/1956 Sb. Reformami prošla zejména oblast trestů. Odstraněny byli drakonické tresty a více se přihlíželo k okolnostem a osobě pachatele.
Tresty se dělí na hlavní a vedlejší:
Hlavní tresty: trest smrti, trest odnětí svobody a nápravná opatření (odnětí svobody nejvýše dvacet pět let a pak na doživotí)
Vedlejší tresty: ztráta čestných práv občanských, ztráta státního občanství, vyloučení z vojska, ztráta vojenské hodnosti, peněžitý trest, propadnutí jmění nebo propadnutí věci, zákaz pobytu, zákaz činnosti, vyhoštění a také uveřejnění rozsudkuvedlejší trest bylo možno udělit pouze s trestem hlavním
Nápravná opatření ukládal soud v případě trestu odnětí svobody nepřevyšující tři měsíce pachateli, který jinak vedl řádný život pracujícího člověka. Toto opatření se udělovalo v délce trvání jednoho až šest měsíců. Mírnější trest se vykonával na svobodě anebo výkonem určitých prací bez nároků na odměny a výhody vyplývajících z pracovního poměru.
Výchovná opatření bylo prostředkem prevence či ochrany před osobami, které nebyly např. pro nízký věk či duševní poruchu trestně odpovědné, ale dopustily se jednání, které jinak bylo trestným činem. Mezi ně se řadila ochranná léčba, ochranná výchova, zabrání věci.
U mladistvých (15-18 let), bude jejich trestný čin posuzovat soud, který přihlédne ke zvláštní péči, kterou lidově demokratická republika mládeži věnuje. Účel trestu u mladistvého je především výchovného charakteru, který přihlédne nejen k osobnostním vlastnostem viníka, ale také k jeho rodinné výchově a prostředí, z něhož pochází.
Obecná část se člení na 7 HLAV:
Hlava I.: Účel trestního zákona
Hlava II.: Základy trestní odpovědnosti
Hlava III.: Působnost trestních zákonů
Hlava IV.: Tresty
Hlava V.: Zánik trestnosti a trestu
Hlava VI.: Ochranná opatření
Hlava VII.: Společná ustanovení
Zvláštní část se člení na 10 HLAV:
Hlava I.: Trestné činy proti republice
Hlava II.: Trestné činy hospodářské
Hlava III.: Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných
Hlava IV.: Trestné činy obecně nebezpečné
Hlava V.: Trestné činy proti rodině a mládeži
Hlava VI.: Trestné činy proti životu a zdraví
Hlava VII.: Trestné činy proti svobodě a důstojnosti člověka