Zdroj: Národní archiv, značka: SSNV, fond: Správa sboru nápravné výchovy, karton: 10, signatura: a. č. 7329/49
Zdroj: Národní archiv, značka: SSNV, fond: Správa sboru nápravné výchovy, karton: 10, signatura: a. č. 7329/49
Archivní materiál o PÚ Mořina ze složky Správy sboru nápravné výchovy o krajských věznicích a věznic StB–Kraj Praha. Jedná se o soubor rozpisů a popisů nejen pražských věznic, ale i pracovních útvarů, které pod jednotlivé věznice spadaly. Můžete se zde dočíst o platovém ohodnocení jednotlivých pozic Stráže vězeňské služby a funkcích, které na daném pracovišti vykonávala, i o rozpisu stanovišť a počtu dozorců, kteří na nich vykonávali strážní službu, a to včetně jejich výzbroje. Také jsou zde uvedeny podněty ke zlepšení fungování pracovního útvaru od nadřízených orgánů.
Zdroj: Národní archiv, značka: SSNV, fond: Správa sboru nápravné výchovy, karton: 35/2, signatura: Krajské věznice a věznice StB, Kraj Praha
HU OSA 300-1-2-27992
Zpráva o Mořině vysílaná Svobodnou Evropou.
(Pozn.: doslovný přepis LAGR.cz)
Mořina u Karlštejna
“Český Mauthausen“
Trestní komando Mořina, na které jsou posíláni také vězňové z jáchymovských vězeňských táborů, kteří se provinili tím, že nestačili vyžadovanému pracovnímu tempu, je obecně nazýváno “Český Mauthausen“.
Oficielní název těchto galejí je “MOŘINA, vápencové lomy u KARLŠTEJNA“.
Do tohoto “převýchovného“ tábora jsou posíláni vězni z jiných, mírnějších táborů, aby tam byli “napraveni“.
Pracují ve vápencových lomech za nejtěžších představitelných podmínek. Pracovní norma je stanovena pro jednotlivce 20 vozíků rozbitého kamene o obsahu 0,75 m3. Odstřelený kámen vězni rozbíjejí palicí, nakládají do vozíků a odvážejí pod lanovku. V normě je započítána také stavba potřebných kolejí a přivážení prázdných vozíků.
Pracuje se zde i v zimě a to bez rukavic a bez potřebných kožených chránítek, předepsaných pro tuto práci.
Ostré hrany kamene rozedírají ruce vězňů a rozmoklý vápenec se jim vpaluje do početných ran.
Pracovní doba v tomto lomu je 8 hodin denně; pracuje se však i v neděli. Pracovat musí také nemocní a přestárlí, úlevy neexistují.
Nesplnění normy má těžké důsledky ve formě různých tvrdých trestů.
Život v táboře ovládá privilegovaná skupina zločinců, kteří terorisují ostatní vězně a vytvářejí nesnesitelné prostředí. Ve svých funkcích velitelů světnic mají možnost trestat vězně za nesplnění normy a zacházet s nimi podle své libosti. Okrádají také vězně, kteří se nemohou dovolat nápravy; velitel každou stížnost na velitele světnic trestá, místo aby jí vyslyšel. Velitelé světnic nedovolují vězni, který nesplnil normu, aby si po práci na světnici sedl. Dávají mu úmyslně pokořující zaměstnání: musí na světnici např. mýt podlahu od jednoho konce k druhému a zase zpět, dokud to jeho trýznitelé neomrzí; nebo je zavřen na latrinu, kde musí až do večerky kůlem prohrabávat výkaly.
Nejznámější kápa – velitelé světnic na MOŘINĚ byli:
MICHÁLEK Ladislav, řemeslný zločinec, který je nyní členem “pracovního kroužku“ na táboře “Nikolaj“ PYTLÍK /fnu/ – vrah, VYTISKA -/fnu/ – zloděj, BYDŽOVSKÝ /fnu/ – zloděj, který je nyní vedoucím starším v táboře “Slavkov“.
Vězeň potrestaný za nesplnění normy, je po odpykání denních trestů odveden na noc do korekce; na MOŘINĚ je to betonový bunkr bez oken, s betonovou podlahou. V zimě v tomto bunkru bylo na železných dveřích až 1 cm namrzlého ledu. Přes noc musí pak potrestaní v korekci oloupat metrický cent brambor. O půlnoci přichází na inspekci korekce velitel tábora, štábní strážmistr PUDIL /fnu/, zvaný “mořinský kat“, v doprovodu několika svých kolegů. Přicházejí obvykle v podnapilém stavu a “baví se“ po svém způsobu: nařizují totiž vězňům, aby prováděli dřepy, podpory ležmo za rukama a aby pochodovali v podřepu kolem korekce. PUDIL má pro tyto úkony své vlastní názvosloví: “dělat hunty“, “zvedat hunty“ a “tlačit hunty“. Vydávání a provádění těchto rozkazů ovšem PUDILA nestačilo plně uspokojit. Cvičící vězně navíc ještě kopal, bil pěstmi do obličeje a doprovázel to sprostými nadávkami.
Po trpké noc v korekci jsou vězni, nevyspalí a k smrti unavení, vyhnáni opět do lomu na práci kde pak musí – chtějí-li se zachránit před dalšími bestialitami velitele a kápové sebranky – splnit normu na více než 100 procent.
Oblíbenou zábavou “mořinského kata“ bylo, že nechával zápasit do naha svlečené vězně na betonové podlaze korekce. V ruce přitom držel karabáč a když se mu zdálo, že vězni nezápasí s dostatečnou vervou, tloukl je hlava nehlava. Za “dobrý výkon“ pak odměňoval zakrvácené a podřené zápasníky jednou dávkou polévky.
PUDIL měl ještě jiné “vtipné“ nápady. Dal např. vyvolat “nášup“. Hladoví vězni – vyjímaje ovšem šlechtu – velitele světnic – se hnali ke kotli s polévkou. Kuchař několika prvním vydal po jedné porci přídavku, na ostatní se však vyřítila táborová kápa s klacky a kamením, aby je zahnali zpět do cel. PUDIL se přitom smál, až se popadal za břicho.
V únoru 1951 povalil “mořinský kat“ PUDIL před ostatními vězni na zem asi 50 letého politického vězně PODKOVIČÁKA /fnu/. Zuřivě po něm šlapal a kopal do něho a to jen proto, že PODKOVIČÁK nestačil požadovanému tempu, odvolávaje se na svou nemoc. Později byl PODKOVIČÁK převezen do nemocnice na Pankráci, kde u něj lékaři zjistili žaludeční vředy v kritickém stadiu.
Kdo jednou upadl v nemilost zločinecké kliky velitele a jeho pomocníků, byl ztracen. Nepomohlo mu pak ani, plnil-li požadovaný pracovní výkon. Zločinecká individua, zaměstnaná u lanovky spínáním vozíků, vyhodila číslo takovéhoto oblíbence z vozíku a nahradila je číslem některého z kamarádů. Tak se stalo, že vězeň, který s posledním vypětím sil splnil normu, musel stejně znovu do bunkru, kde se musel pak dále starat o pobavení PUDILA a jeho bandy.
Pokusy o sebevraždu byly za těchto okolností na MOŘINĚ častým zjevem. Hodně se tam také kradlo; ke krádežím nutil ovšem vězně hlad. Vězni, kteří přicházeli z MOŘINY zpět na Pankrác, byli tak vyhublí, že zpravidla budili soustrast i u otrlých členů SVS.
Zdroj: Záznamy Rádia Svobodná Evropa/Výzkumný ústav Radio Liberty: Obecné záznamy: Informační položky; Archiv otevřené společnosti na Středoevropské univerzitě v Budapešti.
https://catalog.osaarchivum.org/catalog/osa:b1c2a9ea-44ef-4229-99f4-4de552218aa1, vloženo 6.4. 2022
Tento a jemu podobné dokumenty, jsou přepisem rozhlasového vysílání Svobodné Evropy, které pořizovalo tomu určené oddělení ministerstva vnitra. Obsahuje nejen hesla, kterými se hlásí uprchlíci domovu ale také zprávy a komentáře o dění v tehdejší ČSR. Tento sken archiválie je o to zajímavější, že se zde uvádí zločiny Jaroslava Pudila, řečeného mořinský kat, v pracovním útvaru na Mořině. Je zde mimo jiné popsán tvrdý pracovní režim a soustavná šikana politických vězňů ze strany dozorců a jejich kriminálních pohůnků.
Zdroj: Národní archiv, značka: MV, fond: Ministerstva vnitra, Sbírka Monitor, karton: 420, signatura: Svobodná Evropa 1.12. – 11.12. 1952
Níže uvedený dokument je přepisem toho samého vysílání Svobodné Evropy ze dne 2.12. 1952, Hlavní správou Státní bezpečnosti (HS – StB), IV. odbor 1. oddělení. Zde se již neuvádí hesla, ale jen zprávy z relace My to víme.
Zdroj: Národní archiv, značka: MV, fond: Ministerstvo vnitra, Sbírka Monitor, karton: 420, signatura: Svobodná Evropa 18.11. – 11.12. 1952