Historické fotografie PÚNZ Mořina

Zdroj: Letecký měřický snímek 1953 – VGHMÚř Dobruška © MO ČR/Mapy.cz, [2022]

Unikátní snímek z Trestaneckého lomu pořízený neznámou osobou v roce 1950. Zobrazuje těžkou práci politických vězňů, která byla ztrpčována nejen nedostatkem stravy a základních lidských potřeb, ale i brutalitou a nehumánním chováním velitelů, dozorců a v neposlední řadě i táborových káp rekrutujících se z kriminálních živlů.

Zdroj: osobní archiv Miroslava Dobrého

Pro srovnání s předešlou fotografií zde předkládáme i tuto, pořízenou též v roce 1950, avšak v jiném lomu (Rešna). Zde byla k dispozici na svou dobu pokročilá mechanizace pomocí lanového bagru. Civilní zaměstnanci ležérně kontrolují nakládku do přistavené soupravy huntů. Pamětníci vzpomínají, že k naložení jednoho vozíku bylo třeba dvou až tří otoček od rubaniny k vozíku a zpět.

Zdroj: osobní archiv Miroslava Dobrého

Tyto ilustrativní fotografie datované do 40. let 20. století představují náhled do podoby pracovišť v Trestaneckém lomu, které se až do ukončení těžby prakticky neměnily. Na dně lomu jsou na sběrné dvoukolejnici připravené prázdné soupravy huntů, od níž vedou vějířovitě nebo kolmo kolejnice na jednotlivá pracoviště k odstřeleným haldám rubaniny. Zde jsou také zachycení skaláci s pneumatickými kladivy pracující na očištění jižní stěny od volných kamenů, které by mohly svým pádem ohrozit pracovníky v hlubině. Vpravo dole je vidět i stín fotografa, který celou scénu zachycuje.

Zdroj: osobní archiv Miroslava Dobrého

Lom Rešna, rok 1942. Dle slov pamětníků se ve válečných letech muselo chodit do práce i v neděli. Na příděl se fasovaly červené lístky, díky kterým dostávali zaměstnanci na přilepšenou až 80 dkg masa. V této době přišli na práci do lomů i první potrestaní z pražské galérky. Ti po naložení více než 20 vozíků měli na červené lístky nárok také. Za ty se jim občas vozilo jídlo až z Prahy.

Zdroj: osobní archiv Miroslava Dobrého

Nedatovaná fotografie, na níž je zachycen etnický Němec Erich Moucha (čtvrtý zleva), původem ze severních Čech, který na začátku války vstoupil do Wehrmachtu. Následně prošel východní frontou až ke Stalingradu, kde byl zajat a poslán do gulagu. Po repatriaci německých vojáků byl jakožto poloviční Čech propuštěn zpět do ČSR, avšak jako bývalý voják nacistické armády byl umístěn do trestního útvaru na Mořině, kde pracoval po boku politických vězňů. Po propuštění se usadil ve zdejší vesnici Mořina a pracoval v lomech až do důchodového věku.

Zdroj: archiv Lomy Mořina s.r.o.

Kolorovaná fotografie severní stěny a severovýchodního rohu Trestaneckého lomu, která se datuje k roku 1956, tedy tři roky poté, co byl zrušen zdejší pracovní útvar. Těžba zde byla ukončena roku 1953 a od konce 50. let byl již lom veden jako „opuštěný“, a tak je díky vzrostlejší vegetaci na jeho dně dobře patrné umístění sběrné kolejnice a kolmo k ní kolejnice směřující k individuálním pracovištím. V následujících letech byl na dně vybudován předdrtič s pásovým dopravníkem ke svážné štole a propojen s rozšířenou Vodní štolou z Velké Ameriky pro nákladní automobily, které tudy vozily vytěžený materiál. Tím také skončila éra lomové těžby v Trestaneckém lomu.

Zdroj: archiv Lomy Mořina s.r.o.

Svážná a štoly 5.patra PÚNZ Mořina

Tato svážná štola vedoucí do hlubiny byla nejen dopravní cestou vytěžené vápencové rubaniny z 5. patra východního a západního těžebního prostoru, ale také jedinou cestou na pracoviště v Trestaneckém lomu a zpět. Dříve touto strmou (45°) a přes 300 metrů dlouhou lanovkou vedly dvě paralelní koleje o rozchodu 450 mm a nad každou z nich se nacházelo do kruhu spojené ocelové lano. Jedna trať sloužila pro vytahování plných vozíků, druhá pro spouštění prázdných.

Zdroj: osobní archiv Ladislava Lahody CMA

Portál salátů ústící do Trestaneckého lomu v 5. patře. „Po sestupu na dno kamenolomu jsme procházeli ještě chodbou, kde se na povrch seřazovaly vozy před těžbou, a ta byla také asi tři sta metrů dlouhá. Po vyjití z této chodby se nám naskytl pohled na haldy odstřeleného kamení, na holé vápencové stěny vysoké skoro 60 metrů. Při pohledu vzhůru jsme viděli pouze holé nebe, které jsme, když bylo jasně modré, od dubna mnohdy proklínali. V tomto kamenném kotli bylo v poledne k nevydržení a vody k napití bylo poskrovnu.“ Vzpomínka politického vězně Ludvíka Klímka

Zdroj: osobní archiv Ladislava Lahody CMA

Na těchto fotografiích jsou zachycené poslední artefakty doby, které pamatují nejen konec těžby v Trestaneckém lomu, ale i konec rudé poroby. Tiché a utopené memento všech, jimž nebylo dopřáno prožít svůj život v míru a svobodě.

Zdroj: osobní archiv Ladislava Lahody CMA

Táborové poukázky PÚNZ Mořina

Táborová poukázka PÚNZ Mořina 0,01 Kčs
Zdroj: archiv Lomy Mořina s.r.o.

Táborová poukázka PÚNZ Mořina 0,10 Kčs
Zdroj: osobní archiv Jana Krementáka

Líc a rub táborových poukázek hodnot 0,01 haléře čsl. a 0,10 haléře čsl., tvaru I, série A z období po měnové reformě roku 1953. Více o táborových poukázkách: Historická penologie 2/2020, ročník XVIII, vydává Vězeňská služba ČR–Akademie VS ČR

https://www.vscr.cz/media/organizacni-jednotky/generalni-reditelstvi/informacni-servis/historicka-penologie/2020/hp-02-20-web.pdf, vloženo 6.4. 2022

Ubikace PÚNZ Mořina

Současný stav provozních budov Lomů Mořina, které dříve sloužily jako ubikace pro PÚ Mořina. Ubikace č. I bývala, dle výpovědí zaměstnanců Lomů Mořina a pamětníků z řad trestanců, z poloviny provozní strojovnou pro kompresory. Interiér se upravil a kapacitně přizpůsobil pro nově zřízený pracovní útvar v roce 1949, kdy se zde zhotovily tříposchoďové kavalce ze dřeva a umístila se malá kamna. Pod budovou kompresní stanice se nacházely sklepní prostory, kde byla situována i korekce pro neplniče norem. Obdobně se upravila i ubikace č. II, která dle vzpomínek pamětníků sloužila jako řetízkárna-převlékárna pro civilní horníky. František Hrdlička v knize Kronika šumavských hvozdů uvádí, že tato ubikace byla určena pro jinou sortu trestanců, kteří měli určené nejen jiné pracoviště, ale i jejich práce byla již částečně mechanizována. Tuto zmínku potvrzuje i archivní dokumentace Zřízení PÚ Mořina 4.5. 1949.

Zdroj: osobní archiv Adama Krampery