Archivní dokumentace
Zřízení trestního pracovního oddílu ve vápencových lomech v Mořině, 4. května 1949.
Zdroj: Národní archiv, značka: SSNV, fond: Správa sboru nápravné výchovy, karton: 10, signatura: a. č. 7329/49
Opis domácího řádu platného pro pracovní a trestanecký tábor na Mořině z 9. května 1949.
Zdroj: Národní archiv, značka: SSNV, fond: Správa sboru nápravné výchovy, karton: 10, signatura: a. č. 7329/49
Současné rozmístění, hodnosti a platy
PÚ Mořina – železnorudné doly, 24. července 1952.
Archivní materiál o PÚ Mořina ze složky Správy sboru nápravné výchovy o krajských věznicích a věznic StB–Kraj Praha. Jedná se o soubor rozpisů a popisů nejen pražských věznic, ale i pracovních útvarů, které pod jednotlivé věznice spadaly. Můžete se zde dočíst o platovém ohodnocení jednotlivých pozic Stráže vězeňské služby a funkcích, které na daném pracovišti vykonávala, i o rozpisu stanovišť a počtu dozorců, kteří na nich vykonávali strážní službu, a to včetně jejich výzbroje. Také jsou zde uvedeny podněty ke zlepšení fungování pracovního útvaru od nadřízených orgánů.
Zdroj: Národní archiv, značka: SSNV, fond: Správa sboru nápravné výchovy, karton: 35/2, signatura: Krajské věznice a věznice StB, Kraj Praha
Mořina u Karlštejna „Český Mauthausen“, 21. listopadu 1952.
HU OSA 300-1-2-27992
Zpráva o Mořině vysílaná Svobodnou Evropou.
(Pozn.: doslovný přepis LAGR.cz)
Mořina u Karlštejna
“Český Mauthausen“
Trestní komando Mořina, na které jsou posíláni také vězňové z jáchymovských vězeňských táborů, kteří se provinili tím, že nestačili vyžadovanému pracovnímu tempu, je obecně nazýváno “Český Mauthausen“.
Oficielní název těchto galejí je “MOŘINA, vápencové lomy u KARLŠTEJNA“.
Do tohoto “převýchovného“ tábora jsou posíláni vězni z jiných, mírnějších táborů, aby tam byli “napraveni“.
Pracují ve vápencových lomech za nejtěžších představitelných podmínek. Pracovní norma je stanovena pro jednotlivce 20 vozíků rozbitého kamene o obsahu 0,75 m3. Odstřelený kámen vězni rozbíjejí palicí, nakládají do vozíků a odvážejí pod lanovku. V normě je započítána také stavba potřebných kolejí a přivážení prázdných vozíků.
Pracuje se zde i v zimě a to bez rukavic a bez potřebných kožených chránítek, předepsaných pro tuto práci.
Ostré hrany kamene rozedírají ruce vězňů a rozmoklý vápenec se jim vpaluje do početných ran.
Pracovní doba v tomto lomu je 8 hodin denně; pracuje se však i v neděli. Pracovat musí také nemocní a přestárlí, úlevy neexistují.
Nesplnění normy má těžké důsledky ve formě různých tvrdých trestů.
Život v táboře ovládá privilegovaná skupina zločinců, kteří terorisují ostatní vězně a vytvářejí nesnesitelné prostředí. Ve svých funkcích velitelů světnic mají možnost trestat vězně za nesplnění normy a zacházet s nimi podle své libosti. Okrádají také vězně, kteří se nemohou dovolat nápravy; velitel každou stížnost na velitele světnic trestá, místo aby jí vyslyšel. Velitelé světnic nedovolují vězni, který nesplnil normu, aby si po práci na světnici sedl. Dávají mu úmyslně pokořující zaměstnání: musí na světnici např. mýt podlahu od jednoho konce k druhému a zase zpět, dokud to jeho trýznitelé neomrzí; nebo je zavřen na latrinu, kde musí až do večerky kůlem prohrabávat výkaly.
Nejznámější kápa – velitelé světnic na MOŘINĚ byli:
MICHÁLEK Ladislav, řemeslný zločinec, který je nyní členem “pracovního kroužku“ na táboře “Nikolaj“ PYTLÍK /fnu/ – vrah, VYTISKA -/fnu/ – zloděj, BYDŽOVSKÝ /fnu/ – zloděj, který je nyní vedoucím starším v táboře “Slavkov“.
Vězeň potrestaný za nesplnění normy, je po odpykání denních trestů odveden na noc do korekce; na MOŘINĚ je to betonový bunkr bez oken, s betonovou podlahou. V zimě v tomto bunkru bylo na železných dveřích až 1 cm namrzlého ledu. Přes noc musí pak potrestaní v korekci oloupat metrický cent brambor. O půlnoci přichází na inspekci korekce velitel tábora, štábní strážmistr PUDIL /fnu/, zvaný “mořinský kat“, v doprovodu několika svých kolegů. Přicházejí obvykle v podnapilém stavu a “baví se“ po svém způsobu: nařizují totiž vězňům, aby prováděli dřepy, podpory ležmo za rukama a aby pochodovali v podřepu kolem korekce. PUDIL má pro tyto úkony své vlastní názvosloví: “dělat hunty“, “zvedat hunty“ a “tlačit hunty“. Vydávání a provádění těchto rozkazů ovšem PUDILA nestačilo plně uspokojit. Cvičící vězně navíc ještě kopal, bil pěstmi do obličeje a doprovázel to sprostými nadávkami.
Po trpké noc v korekci jsou vězni, nevyspalí a k smrti unavení, vyhnáni opět do lomu na práci kde pak musí – chtějí-li se zachránit před dalšími bestialitami velitele a kápové sebranky – splnit normu na více než 100 procent.
Oblíbenou zábavou “mořinského kata“ bylo, že nechával zápasit do naha svlečené vězně na betonové podlaze korekce. V ruce přitom držel karabáč a když se mu zdálo, že vězni nezápasí s dostatečnou vervou, tloukl je hlava nehlava. Za “dobrý výkon“ pak odměňoval zakrvácené a podřené zápasníky jednou dávkou polévky.
PUDIL měl ještě jiné “vtipné“ nápady. Dal např. vyvolat “nášup“. Hladoví vězni – vyjímaje ovšem šlechtu – velitele světnic – se hnali ke kotli s polévkou. Kuchař několika prvním vydal po jedné porci přídavku, na ostatní se však vyřítila táborová kápa s klacky a kamením, aby je zahnali zpět do cel. PUDIL se přitom smál, až se popadal za břicho.
V únoru 1951 povalil “mořinský kat“ PUDIL před ostatními vězni na zem asi 50 letého politického vězně PODKOVIČÁKA /fnu/. Zuřivě po něm šlapal a kopal do něho a to jen proto, že PODKOVIČÁK nestačil požadovanému tempu, odvolávaje se na svou nemoc. Později byl PODKOVIČÁK převezen do nemocnice na Pankráci, kde u něj lékaři zjistili žaludeční vředy v kritickém stadiu.
Kdo jednou upadl v nemilost zločinecké kliky velitele a jeho pomocníků, byl ztracen. Nepomohlo mu pak ani, plnil-li požadovaný pracovní výkon. Zločinecká individua, zaměstnaná u lanovky spínáním vozíků, vyhodila číslo takovéhoto oblíbence z vozíku a nahradila je číslem některého z kamarádů. Tak se stalo, že vězeň, který s posledním vypětím sil splnil normu, musel stejně znovu do bunkru, kde se musel pak dále starat o pobavení PUDILA a jeho bandy.
Pokusy o sebevraždu byly za těchto okolností na MOŘINĚ častým zjevem. Hodně se tam také kradlo; ke krádežím nutil ovšem vězně hlad. Vězni, kteří přicházeli z MOŘINY zpět na Pankrác, byli tak vyhublí, že zpravidla budili soustrast i u otrlých členů SVS.
Zdroj: Záznamy Rádia Svobodná Evropa/Výzkumný ústav Radio Liberty: Obecné záznamy: Informační položky; Archiv otevřené společnosti na Středoevropské univerzitě v Budapešti.
https://catalog.osaarchivum.org/catalog/osa:b1c2a9ea-44ef-4229-99f4-4de552218aa1, vloženo 6.4. 2022
SVOBODNÁ EVROPA česky a slovensky, Vzkazy domovu 2.12. 1952, 12:15 hodin
Tento a jemu podobné dokumenty, jsou přepisem rozhlasového vysílání Svobodné Evropy, které pořizovalo tomu určené oddělení ministerstva vnitra. Obsahuje nejen hesla, kterými se hlásí uprchlíci domovu ale také zprávy a komentáře o dění v tehdejší ČSR. Tento sken archiválie je o to zajímavější, že se zde uvádí zločiny Jaroslava Pudila, řečeného mořinský kat, v pracovním útvaru na Mořině. Je zde mimo jiné popsán tvrdý pracovní režim a soustavná šikana politických vězňů ze strany dozorců a jejich kriminálních pohůnků.
Zdroj: Národní archiv, značka: MV, fond: Ministerstva vnitra, Sbírka Monitor, karton: 420, signatura: Svobodná Evropa 1.12. – 11.12. 1952
Svobodná Evropa – relace ze dne 2.12. 1952, zachycena dne 2.12. 1952. My to víme
Níže uvedený dokument je přepisem toho samého vysílání Svobodné Evropy ze dne 2.12. 1952, Hlavní správou Státní bezpečnosti (HS – StB), IV. odbor 1. oddělení. Zde se již neuvádí hesla, ale jen zprávy z relace My to víme.
Zdroj: Národní archiv, značka: MV, fond: Ministerstvo vnitra, Sbírka Monitor, karton: 420, signatura: Svobodná Evropa 18.11. – 11.12. 1952
